Atlas hub / Nálezy

sírovec žlutooranžový
Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill 1920

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: chorošotvaré (Polyporales)

Čeleď: troudnatcovité (Fomitopsidaceae)

Rod: sírovec (Laetiporus)

Synonyma

Polyporus sulphureus (Bull.) Fr. 1821

Popis

Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, bokem nebo spodní částí přirostlé k substrátu. Klobouky velmi často vyrůstají ve skupině vedle sebe i střechovitě nad sebou a vzájemně srůstají. Někdy tvoří nápadné velké trsy o průměru až jeden metr.

Klobouk je široký 50–400 mm, masitý, až 50 mm tlustý, v mládí hlízovitý, později polokruhovitý až vějířovitý, nepravidelně zvlněný a vrásčitý, sírově žlutý až žlutooranžový, ve stáří bělavý.

Rourky jsou 3–5 mm dlouhé, sírově žluté, s hustotou 2–5 na mm, v raném mládí někdy gutující, s velmi drobnými okrouhlými póry (hymenium vypadá téměř hladké). V dospělosti jsou póry spíše hranaté, někdy protažené.

Dužnina je v mládí měkká a šťavnatá, později tvrdá a křehká. Vůně je v mládí poměrně výrazná, aromatická, chuť mírně nakyslá.

Výtrusný prach je bílý až světle krémový.

Výtrusy jsou oválné, 5–7,5 x 3,5–5 µm, průsvitné, hladké.

zralé výtrusy (H2O)

Výskyt

Roste od května do října, celkem hojně na oslabených kmenech a silných větvích listnatých stromů (vrba, dub, topol, ovocné stromy), v parcích, zahradách, stromořadích, podél vodních toků, i ve městech.

Vzácně se vyskytuje nepohlavní (imperfektní) stádium, podle Vampola a Charvátová (2021) tvořené několik cm širokými žlutooranžovými hlízovitými útvary, které později tmavnou a rozpadají se na prach obsahující nepohlavní výtrusy (konidie).

Možná záměna

Pravděpodobně se jedná o komplex několika makroskopicky velmi podobných druhů, pro účely tohoto atlasu však vystačíme s širším pojetím (sensu lato) a v jeho rámci je sírovec žlutooranžový prakticky nezaměnitelný.

Ve vyšších polohách na jehličnanech roste vzácný sírovec horský (Laetisporus montanus) s delšími výtrusy.

Kuchyňské využití

Pokud je v mládí dužnina měkká, je sírovec žlutooranžový jedlý. Chuť pravděpdobně ovlivňuje druh substrátu, plodnice rostoucí např. na dubu nebo akátu jsou považovány za méně chutné. Doporučená úprava je v trojobalu smažený řízek.

foto Karel Tejkal foto Tomáš Chaluš foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

Vampola P., Charvátová E. (2021): Choroše Evropy ve sbírkách Muzea Vysočiny Jihlava
Laetiporus sulphureus – sírovec žlutooranžový
Vít A., Socha R. (2018): Naše jedlé houby 10 - Dřevní houby I. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/2018.
Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Laetiporus sulphureus – sírovec žlutooranžový
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Laetiporus sulphureus – sírovec žlutooranžový
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Laetiporus sulphureus – sírovec žlutooranžový
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia
Jan Zavřel (2004): Letní houby II. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/2004.
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin