sírovec žlutooranžový
Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill 1920
Říše: Fungi
Kmen: Basidiomycota
Třída: Agaricomycetes
Řád: Polyporales
Čeleď: Fomitopsidaceae
Rod: Laetiporus
Synonyma
Polyporus sulphureus (Bull.) Fr. 1821
Popis
Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, bokem nebo spodní částí přirostlé k substrátu. Klobouky velmi často vyrůstají ve skupině vedle sebe i střechovitě nad sebou a vzájemně srůstají. Někdy tvoří nápadné velké trsy o průměru až jeden metr.
Klobouk je široký 50–400 mm, masitý, až 50 mm tlustý, v mládí hlízovitý, později polokruhovitý až vějířovitý, nepravidelně zvlněný a vrásčitý, sírově žlutý až žlutooranžový, ve stáří bělavý, torza z drobivého materiálu mohu v místě růstu vytrvávat i několik měsíců.
Rourky jsou 3–5 mm dlouhé, sírově žluté, s hustotou 2–5 na mm, v raném mládí někdy gutující, s velmi drobnými okrouhlými póry (hymenium vypadá téměř hladké). V dospělosti jsou póry spíše hranaté, někdy protažené.
Dužnina je v mládí měkká a šťavnatá, později tvrdá a křehká. Vůně je v mládí poměrně výrazná, aromatická, chuť mírně nakyslá.
Výtrusný prach je bílý až světle krémový.
Výtrusy jsou oválné, 5–7,5 x 3,5–5 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od května do října, celkem hojně na oslabených kmenech a silných větvích listnatých stromů (vrba, dub, topol, ovocné stromy), v parcích, zahradách, stromořadích, podél vodních toků, i ve městech.
Vzácně se vyskytuje nepohlavní (imperfektní) stádium, podle Vampola a Charvátová (2021) tvořené několik cm širokými žlutooranžovými hlízovitými útvary, které později tmavnou a rozpadají se na prach obsahující nepohlavní výtrusy (konidie).
Možná záměna
Pravděpodobně se jedná o komplex několika makroskopicky velmi podobných druhů, pro účely tohoto atlasu však vystačíme s širším pojetím (sensu lato) a v jeho rámci je sírovec žlutooranžový prakticky nezaměnitelný. Ve vyšších polohách na jehličnanech roste vzácný sírovec horský (Laetisporus montanus) s delšími výtrusy.
Sírovec však méně zkušeným houbařům mohou evokovat velmi mladé a poduškovité plodnice jiných dřevokazných hub, kupříkladu rezavce štětinatého (Inonotus hispidus) nebo lesklokorky pryskyřičnaté (Ganoderma resinaceum), které však postrádají ono typické světležluté až oranžové zabarvení
Kuchyňské využití
Pokud je v mládí plodnice zaoblená, dužnina měkká, šťavnatá, žlutavá až do oranžova a dá se krájet jako máslo, je sírovec žlutooranžový jedlý. Již rozvinuté ploché plodnice, s ostrým okrajem, vějířovitým tvarem, rýhováním a bílou dužninou bývají příliš tuhé a nejedlé. Sebrané měkké plodnice by měly dojít kuchyňského zpracování v co nejkratším časovém horizontu, neboť dokážou ztuhnout během několika hodin.
Chuť je pravděpodobně ovlivněna druhem substrátu (hostitelského stromu), plodnice rostoucí např. na dubu nebo akátu jsou považovány za méně chutné než ty, které vytvořili jedinci parazitující stromy ovocné, vrby či topoly. Užití je široké: od trojobalu, přes kari, naložení blanšírovaných řezů nakyselo jako matjesy či coby umami vložka při kvašení kimčchi.
Diskuse druhotné (získané) toxicity
Častou obavou je přenos toxinů (toxalbuminů) ze dřeva při růstu na trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia). Tato domněnka nebere v úvahu, že houba žije uvnitř dřeva, disponuje enzymatickým aparátem a do svého oběhu živin a buněčných šťáv nepřijímá všechny látky ze svého okolí 1:1 jako mycí houbička na nádobí, nýbrž je metabolizuje a vybírá si, které přijme a které nikoliv. Žádné otravy nebyly doposud podobně dokladovány, k problematice neexistují kazuistiky s jednoznačnými závěry podloženými laboratorními měřeními a vyjmenovanými způsoby léčby, což samo o sobě neprokazuje 100% bezproblémovost.
Autorství textů: Karel Tejkal, Vladimír Sojka
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Josef Černý