křehutka sametová
Lacrymaria lacrymabunda (Bull.) Pat. 1887

Synonyma

Lacrymaria velutina (Pers.) Konrad & Maubl. 1925

Psathyrella lacrymabunda (Bull.) M.M. Moser 1972

Psathyrella velutina (Pers.) Singer 1951

Popis

Klobouk je 30–100 mm široký, nejprve polokulovitý nebo oble kuželovitý, později sklenutý až téměř plochý, obvykle s tupým středovým hrbolem, mírně hygrofánní, v mládí téměř celý vláknitě plstnatý, na okraji s vláknitými zbytky vela, postupně od středu lysý, žlutohnědý, okrově hnědý, šedohnědý, někdy narezlý.

Lupeny jsou připojené, poměrně husté, nejprve žlutohnědé, později kropenatě šedohnědé, se světlejším ostřím, postupně až černohnědé, v mládí a za vlhka ronící kapičky tekutiny, po kterých mohou na lupenech zůstávat tmavší skvrny.

Třeň je válcovitý, 50–100 x 5–10 mm, dutý, vláknitě plstnatý, bělavý nebo světle hnědý, obvykle v horní části světlejší, s pomíjivým vláknitým prstenem zbarveným tmavým výtrusným prachem, v mládí někdy na bázi bíle ochmýřený.

Dužnina je křehká, bělavá až nahnědlá, ve spodní části třeně hnědá, vůně zemitá, chuť nepříjemně svíravá.

Výtrusný prach je černý.

Výtrusy jsou vřetenovité (citron) nebo mandlovité, 9–11,5 x 5,5–6,5 µm, výrazně bradavčité, s výrazným hranatým klíčním pórem.

Cheilocystidy jsou hojné, výrazné, (tence) válcovité, obvykle s hlavičkou. Podobný tvar mají i pleurocystidy.

Výskyt

Roste hojně, většinou ve skupinách nebo v malých trsech v trávě na člověkem ovlivněných půdách, v zahradách, parcích, kolem cest, většinou na vlhčích stanovištích s tlejícími zbytky dřeva. Červenec až říjen.

Možná záměna

Význačným znakem křehutek rodu Lacrymaria jsou ornamentované výtrusy. Ornamentiku lze dosti snadno pozorovat pomocí nepříliš výkonného mikroskopu a takto spolehlivě odlišit zástupce rodů Lacrymaria od ostatních křehutek.

Vzácnější křehutka ohnivá (Lacrymaria pyrotricha) má pokožku klobouku zbarvenou do oranžova.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal

Literatura