Atlas hub / Nálezy

vláknice huňatá
Inocybe lanuginosa (Bull.) P. Kumm. 1871

Říše: houby (Fungi)

Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)

Třída: rouškaté (Agaricomycetes)

Řád: pečárkotvaré (Agaricales)

Čeleď: vláknicovité (Inocybaceae)

Rod: vláknice (Inocybe)

Synonyma

Agaricus lanuginosus Bull. 1788

Astrosporina lanuginosa 1889

Popis

Klobouk je široký 10–40 mm, nejprve polokulovitý, později ploše sklenutý až prohloubený, se širokým středovým hrbolem nebo bez něj, s okrajem v mládí podehnutým, spojeným se třeněm hnědavou pavučinkou, na středu hrubě plstnatý, v dospělosti s hrubými až odstávajícími šupinami kontrastujícími se světlým podkladem, hnědý, uprostřed trochu tmavší.

Lupeny jsou středně husté, s četnými lupénky, břichaté, dlouho bělavé nebo našedlé, později hnědnoucí, na ostří světlejší.

Třeň je válcovitý, 30–70 x 3–7 mm, bez bazální hlízy, plstnatě až hrubě vláknitý či šupinkatý, okrově hnědý až hnědý, trochu světlejší než klobouk, směrem k bázi tmavší.

Dužnina je bělavá, od spodní části třeně hnědnoucí. Pach je slabě spermatický, chuť nevýrazná.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou nepravidelně hranaté, 8–12 x 6–8,5 µm, zaobleně hrbolkaté.

Hymeniální cystidy jsou dosti proměnlivé, nejčastěji kyjovité, vakovité, případně poněkud hlavaté, metuloidní, avšak se stěnami jen do 1 µm širokými, většinou bez apikální inkrustace. Kaulocystidy chybí.

zralé výtrusy (H2O)

Výskyt

Roste od července do října, obvykle ve skupinách, nejčastěji pod smrky na vlhkých stanovištích, někdy i v rašeliníku, výjimečně snad i pod listnáči.

Možná záměna

Nálezy doporučujeme vždy mikroskopovat.

V hodnocení druhového okruhu Inocybe lanuginosa je značná nejednotnost. Někteří autoři – zejména podle tvaru cheilocystid – odlišují Inocybe ovatocystis, Inocybe stellatospora, Inocybe leptophylla, Inocybe longicystis, Inocybe nodulosporaInocybe teraturgus jako samostatné druhy, zatímco jiní tyto taxony synonymizují.

Holec a kol. (2012) uvádí (varietu) vláknici huňatou vejčitocystou (Inocybe lanuginosa var. ovatocystis) s menšími plodnicemi a kratšími vejčitými hymeniálním cystidami s tlustší stěnou.

Vláknice plavohnědá (Inocybe cincinnata) má hladké výtrusy a (ovšem ne vždy) nafialovělý třeň.

Kuchyňské využití

Je jedovatá.

foto Oldřich Jindřich foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal foto Karel Tejkal

Autorství textů: Karel Tejkal, Bohumil Bušek
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal

Literatura

Ludwig E. (2017): Pilzkompendium, Band 4. Fungicon, Berlin.
Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice.
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
Inocybe lanuginosa – vláknice huňatá
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
Inocybe lanuginosa – vláknice huňatá
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
Inocybe lanuginosa – vláknice huňatá