vláknice křivonohá
Inocybe curvipes P. Karst. 1890

Popis

Klobouk je široký 15–40 mm, nejprve zvonovitý nebo kuželovitý, později sklenutý až plochý, s nízkým, někdy nevýrazným středovým hrbolem, na středu plstnatý, směrem k okraji jemně paprsčitě vláknitý, později vláknitě šupinkatý, rozpraskávající a často jakoby odřený, s okrajem klobouku v mládí podehnutým, spojeným se třeněm bílou pavučinkou, béžový, žlutookrový až světle hnědý, uprostřed tmavší, ve stáří rezavějící.

Lupeny jsou středně husté, s četnými lupénky, nejprve bělavé, později šedookrové až šedě nahnědlé, na ostří s bílou nitkou.

Třeň je válcovitý, 30–85 x 4–7 mm, rovný, na bázi někdy zúžený, v mládí bělavý, stříbřitě vláknitý, později směrem k bázi hnědnoucí. V mládí je přítomná pavučinka spojující třeň s okrajem klobouku.

Dužnina je bělavá, ve třeni hnědnoucí. Pach je spermatický, chuť je mírná.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou 8,5–12,5 x 5–7 µm velké, nepravidelně hranaté, podlouhle válcovité, s nepříliš výraznými zaoblenými hrbolky.

Cheilocystidy jsou hojné, kyjovité až vřetenovité, 30–80 x 15–25 µm, tlustostěnné, na vrcholu protažené, často s výběžkem charakteristickým pro tento druh, s vyloučenými krystaly. Pleurocystidy jsou obdobné. Kaulocystidy jsou nepřítomné, jen bezprostředně pod kloboukem je možné nalézt cystidovité koncové hyfy podobající se hymeniálním cystidám.

Výskyt

Roste od července do října, roztroušeně, často ve skupinách, pod listnáči i jehličnany v lesích i parcích, typicky v trávě pod břízami.

Možná záměna

Nálezy doporučujeme vždy mikroskopovat.

Vzezřením připomíná řadu podobných druhů. Důležitými znaky jsou tvar cystid zakončených nápadným zobáčkovitým výběžkem a hrudkovité výtrusy s nevýraznými hrbolky.

Kuchyňské využití

Je jedovatá.

Autorství textů: Karel Tejkal, Bohumil Bušek
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura