terčovka bublinatá
Hypogymnia physodes (L.) Nyl. 1896
Říše: houby (Fungi)
Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída: lišejníky (Lecanoromycetes)
Řád: misničkotvaré (Lecanorales)
Čeleď: terčovkovité (Parmeliaceae)
Synonyma
Ceratophyllum physodes (L.) M. Choisy 1951
Imbricaria physodes (L.) DC. 1805
Lichen physodes L. 1753
Lobaria physodes (L.) Hoffm. 1796
Menegazzia physodes (L.) Navŕs 1908
Parmelia physodes (L.) Ach. 1803
Parmelia platyphylla (Ach.) Röhl. 1813
Physcia physodes (L.) Frege 1812
Popis
Stélka je růžicovitá nebo nepravidelná, o průměru 50–100 mm, tvořená 2–3 mm širokými, částečně se překrývajícími laloky. Sousedící stélky někdy na substrátu vytváří souvislý pokryv desítky centimetrů široký.
Laloky jsou na svrchní straně šedé až šedozelené, hladké, lesklé, na konci často zduřené se zdviženým okrajem, kde vyrůstají skupiny drobných sorálů. Spodní strana laloků je černá, jen při okraji tmavě hnědá, bez rhizin.
Apothécia jsou velmi vzácná, široká 2–7 mm, s červenohnědě zbarveným hymeniem.
Makrochemické reakce: K+ na kůře žlutá, dřeň a sorály C-, K-, KC+ červená, Pd+ oranžová.
Výtrusy (ascospory) jsou jednobuněčné, bezbarvé, 6–9 x 4–5 µm. Ve vřecku je osm výtrusů.
Výskyt
Terčovka bublinatá je patrně nejrozšířenějším druhem lišejníku v České republice. Roste především na kůře a větvičkách jehličnatých i listnatých stromů, ale vzácně ji můžeme najít i na skalách a kamenech, od nížin do hor. Dobře odolává kyselému prostředí.
Možná záměna
Terčovka válcovitá (Hypogymnia tubulosa) má konce laloků se sorály stočené do trubičky.
Kuchyňské využití
Dříve se užívala pro léčivé účinky, dnes nemá praktické uplatnění.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal