hlíza bělostná
Hymenogaster niveus Vittad. 1831
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: límcovkovité (Strophariaceae)
Rod: hlíza (Hymenogaster)
Synonyma
Protoglossum niveum (Vittad.) T.W. May 1995
Stručný popis
Plodnice se vytvářejí mělce v půdě pod vrstvou opadu. Jsou oválné až ± kulovité, velké 3–12 mm, na bázi často s provazci mycelia (rhizomorfami). Okrovka je dlouho hedvábně bílá, v mládí plstnatá, později šedookrová, nakonec až žlutohnědá. Teřich je tvořen široce otevřenými komůrkami, v mládí je bílý, hymeniální vrstva se uvolněnými výtrusy brzy zbarvuje masově narůžověle, později až červenohnědě. Vůně je podle Hagara (2014) muškátová, ostrá.
Výtrusy jsou v rámci rodu Hymenogaster poměrně drobné, velké 14–15 x 8–9 μm, citronovité, s krátkou, někdy téměř neznatelnou stopkou, se zvlněným blanitým obalem.
Výskyt
Roste od května do října pod nejrůznějšími listnáči, v lesích i křovinách. Podle Hagara (2014) dává přednost vápnitému podkladu. Podle Valda (2011) je patrně naším nejběžnějším zástupcem rodu hlíza (Hymenogaster).
Možná záměna
Podle Valda (2011) je druh dobře poznatelný podle malých světlých a symetrických výtrusů a celkově světlých odstínů plodnice.
Poznámky
Podle Hagara (2014) je příbuzná pavučincům (Cortinarius).
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš