šťavnatka Lindtnerova
Hygrophorus lindtneri M.M. Moser 1967
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: šťavnatkovité (Hygrophoraceae)
Popis
Klobouk je široký 30–60 mm, málo masitý, nejprve sklenutý, později ploše rozprostřený, obvykle s nevýrazným středovým hrbolkem, krémový, světle okrový, někdy naoranžovělý nebo narůžovělý, ve středu obvykle tmavší, slizký a lesklý. Okraj klobouku je dlouho podehnutý, v dospělosti často zvlněný.
Lupeny jsou spíše řídké, bělavé, krémové až světle oranžové, někdy s růžovým nádechem, ke třeni široce připojené až sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 3–8 (15) mm, na bázi někdy vřetenovitě zúžený, obvykle suchý (neslizký), krémový až světle naoranžovělý (obecně v barvě klobouku, ale trochu světlejší), od báze mírně růžovějící, v horní části jemně šupinkatý, níže obvykle hladký.
Dužnina je bělavá nebo světle okrová či narůžovělá. Vůně je nevýrazná nebo míně (nasládle) ovocná. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické, 6,5–9 x 4–6 µm, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od září do listopadu, nehojně, v listnatých lesích (habr, líska, dub, buk) na jílovitých a vápnitých půdách.
Možná záměna
Šťavnatka terčovitá (Hygrophorus discoideus) roste pod jehličnany, má o něco robustnější, sytě zbarvené plodnice a hladký třeň.
Kuchyňské využití
V literatuře - např. Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) – označovaná někdy jako jedlá, jindy – Holec a kol. (2012) – jako nejedlá. Každopádně pro vzácnost a malou vydatnost je kulinářsky zcela bezvýznamná.
Poznámky k systematice
Podle Holec a kol. (2012) jsou Hygrophorus carpini Gröger a Hygrophorus unicolor Gröger synonyma.
Česky také šťavnatka narudlá, habrová, jednobarvá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Vladimír Sojka, Milan Málek