slzivka opásaná
Hebeloma mesophaeum (Pers.) Quél. 1872
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Rod: slzivka (Hebeloma)
Synonyma
Hebeloma flammuloides Romagn. 1983
Hebeloma strophosum (Fr.) Sacc. 1887
Inocybe mesophaea (Pers.) P. Karst. 1879
Popis
Klobouk je široký 15–50 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý až plochý, obvykle se širokým a nízkým středovým hrbolem, za vlhka lepkavý až slizký, uprostřed hnědý až červenohnědý, při okraji světlejší, okrový, krémový až špinavě šedobělavý, někdy narůžovělý. Na okraji klobouku někdy zůstávají zbytky závoje, který v mládí spojuje klobouk se třeněm.
Lupeny jsou středně husté, s hojnými lupénky, u třeně mírně vykrojené a úzce připojené, v mládí bělavé nebo krémové, někdy s růžovými odstíny, později hnědnoucí, s bělavým brvitým ostřím.
Třeň je válcovitý, 30–80 x 3–8 mm, brzy dutý, bělavý nebo krémový, pokrytý zbytky bělavého závoje, někdy s nevýrazným vláknitým prstenem.
Dužnina je bělavá, ve spodní části třeně nahnědlá. Vůně je ředkvová, chuť nahořklá.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou oválné, 8–11 x 4,5–6,5 μm, jemně bradavčité, nedextrinoidní.
Cheilocystidy jsou válcovité nebo úzce lahvovité, bez hlavičky.
Výskyt
Roste od září do listopadu, velmi hojně, často v bohatých skupinách pod listnáči (vrba, bříza, buk, dub) i jehličnany (smrk, borovice), se kterými tvoří mykorhizu. Najdeme ji v lesích i mimo les, často v parcích.
Možná záměna
Charakteristická drobnějšími plodnicemi, tvorbou pavučinky a kloboukem s tmavším středem kontrastujícím s bělavým okrajem.
Slzivka zakrslá (Hebeloma pusillum) vytváří drobnější plodnice bez pavučinky, roste pod vrbami.
Slzivka špinavá (Hebeloma subtortum) je světlejší, bez kontrastního zbarvení klobouku, s většími plodnicemi.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal