slzivka oprahlá
Hebeloma crustuliniforme (Bull.) Quél. 1872

Popis

Klobouk je široký 30–80 (100) mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, bez pavučinky, později sklenutý až plochý, obvykle se širokým a nízkým středovým hrbolem, bělavý až krémový, v dospělosti až okrový, při okraji světlejší, lysý, za vlhka slizký a lesklý, za sucha matný.

Lupeny jsou husté, úzké (4–6 mm), s hojnými lupénky, u třeně vykrojené, nejčastěji úzce připojené, nejprve bělavé nebo krémové, často s kapičkami tekutiny, po nichž zůstávají tmavší skvrny, v dospělosti jsou skořicově hnědé, s bělavým brvitým ostřím.

Třeň je válcovitý, 50–100 x 10–20 mm, na bázi někdy zahnutý nebo kyjovitě rozšířený, bělavý nebo krémový, v horní části výrazně vločkatý až šupinkatý.

Dužnina je bělavá, masitá. Vůně je ředkvová, chuť nahořklá.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou mandlovité, 10–13 x 5–7 μm, jemně bradavčité, nedextrinoidní.

Cheilocystidy jsou hojné, válcovité až dlouze kyjovité, s náznakem hlavičky. Kaulocystidy jsou obdobné.

Výskyt

Roste od srpna do listopadu, velmi hojně, často v bohatých skupinách pod listnáči i jehličnany, se kterými tvoří mykorhizu. Najdeme ji v lesích i mimo les, často v parcích.

Možná záměna

Charakteristickými znaky jsou světle zbarvený klobouk, ředkvová vůně a vločkatý třeň.

Slzivka křehkonohá (Hebeloma fragilipes) vytváří štíhlejší a bledší plodnice, má lámavý třeň a menší výtrusy.

Důležitá je i ekologie, některé podobné slzivky, např. slzivka topolová (Hebeloma populinum) nebo slzivka kravská (Hebeloma vaccinum), rostou téměř výhradně pod vrbami nebo topoly.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura