stročkovec kyjovitý
Gomphus clavatus (Pers.) Gray 1821
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: stročkovcotvaré (Gomphales)
Čeleď: stročkovcovité (Gomphaceae)
Rod: stročkovec (Gomphus)
Popis
Plodnice je masitá, poměrně mohutná, vysoká 50–120 mm. V mládí je válcovitá, záhy se však vzhůru rozšiřuje do nepravidelně kyjovitého až kornoutovitého tvaru, připomínajícího kužel postavený na vrcholu. Temeno plodnice je zploštělé či mělce, někdy i hluboce prohloubené, často s vystouplým, nepravidelně zvlněným, ba cípatě rozděleným okrajem. Vnější povrch plodnice je oblými lištami výrazně žilnatě zbrázděn v hustý síťovitý reliéf, tvořící hymenofor. Je zbarven dosti nápadně, nejprve zřetelně fialově, postupně poněkud vybledá do lilákové, růžovofialové, masově červené až špinavě růžové barvy; temeno plodnice je zvláště v mládí barvy fialové, záhy však přecházející ve fialově nahnědlou, olivovou či špinavě žlutavou, zvláště při okrajích však často s výrazněji nafialovělými tóny. Velmi často srůstá větší počet plodnic v mohutné srostlice, trsy či i pásovité řady, tento druh také občas vytváří tak řečené "čarodějné kruhy".
Dužnina je bělavá, masitá, příjemné vůně a chuti.
Výrusný prach je okrový.
Výtrusy jsou oválné, 10–12 x 4–6 µm velké, na povrchu jemně bradavčité, žlutavé barvy.
Výskyt
Roste od července do října, velmi vzácně, obvykle v jehličnatých lesích pod smrky či jedlemi, s nimiž vytváří mykorhizu, někdy však i v bučinách. Upřednostňuje vyšších polohy, v některých alpských oblastech je poněkud méně vzácný. Ve druhé polovině 20. století z důvodu zhoršení kvality životního prostředí zaznamenal razantní ústup z valné většiny svých někdejších stanovišť.
Možná záměna
Zřetelné fialové zbarvení i pozoruhodný tvar činí tento druh velmi snadno určitelným. Do jisté míry podobný je snad jen kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus) rostoucí i na podobných stanovištích, a to rovněž jen velice vzácně. Lze jej snadno odlišit pro jeho štíhlejší plodnice víceméně žlutavého, jen občas poněkud nafialovělého zbarvení, jejichž povrch je vrásčitý, nikoliv však tak zřetelně síťovitě žilnatý, jak je tomu u stročkovce kyjovitého.
Kuchyňské využití
Stročkovec kyjovitý je jedlý a velmi chutný. Jedná se o druh, jenž byl druhdy zřetelně hojnější než dnes, tehdy byl také v oblastech běžnějšího výskytu vyhledáván pro kuchyni a ceněn nad lišky. Odtud také pocházejí četné, dnes již nikoliv živé lidové názvy tohoto druhu, jakými jsou "jelení kopejtka", "korejtka", "fialové lišky", "fajfky", "ouška", "vojáčci" a jiné. Býval rovněž prodáván na trzích, a to ještě podle ČSN z roku 1964. V současné době je ovšem nade vší pochybnost nutno upřednostnit ochranu této houby před jejím sběrem k jídlu.
Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Vavřinec Klener, Petr Souček