jelenka obecná
Elaphomyces granulatus Fr. 1829
Říše: houby (Fungi)
Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída: Eurotiomycetes
Řád: plesnivkotvaré (Eurotiales)
Čeleď: jelenkovité (Elaphomycetaceae)
Synonyma
Elaphomyces cervinus (L.) Schltdl. 1824
Lycoperdon cervinum L. 1753
Scleroderma vulgare var. cervinum (L.) W.G. Sm. 1908
Popis
Plodnice jsou nepravidelně kulovité, někdy mírně zploštělé, široké, 15–40 mm, na povrchu hnědé nebo žlutohnědé, jemně bradavčité, často obalené částečky půdy zpevněnými vlákny mycelia. Pod bradavčitým povrchem je 1–3 mm tlustá bělavá vrstva (peridium), na vnitřní straně narůžovělá.
Teřich (plodný vnitřek plodnice) je zprvu houbovitý, bělavý až šedorůžový, žilkovaný, později se zbarvuje zrajícími výtrusy hnědě až černohnědě a v době zralosti se rozpadá na černý prach. Vůně je nevýrazná, zemitá. Chuť je hořká.
Výtrusný prach je černý.
Výtrusy jsou kulovité o průměru 23–35 µm, výrazně bradavčité. Ve vřecku je 6 až 8 výtrusů.
Výskyt
Objevuje se nepříliš vzácně v lesích všech typů, obvykle ve skupinách, nejvíce pod smrky a borovicemi od středních poloh. Vyskytuje se celoročně, většina nálezů však pochází z pozdního léta a podzimu. Plodnice se tvoří 5-15 cm pod povrchem půdy, na povrchu je obvykle najdeme vyhrabané zvěří. Plodnice jelenek skryté v zemi mohou prozradit i stromata housenice, například housenice cizopasné (Elaphocordyceps ophioglossoides), která na jelenkách parazituje.
Možná záměna
Záměna je možná s jinými druhy jelenek (Elaphomyces), například s jelenkou pestrou (Elaphomyces muricatus), která má na řezu mramorované peridium a menší výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich