lysohlávka horská
Deconica montana (Pers.) P.D. Orton 1960

Synonyma

Psilocybe montana (Pers.) P. Kumm. 1871

Popis

Klobouk je široký 5–20 mm, nejprve polokulovitý, pak zvoncovitě rozložený, někdy uprostřed s hrbolkem, později až plochý, hygrofánní a za vlhka slizký, k okraji s prosvítajícími lupeny nebo až rýhovaný, červenohnědý až tmavě šedohnědý, lesklý, hladký, za sucha matný, okrový až kožově hnědý. Okraj klobouku je zprvu podehnutý, s rychle pomíjejícími se zbytky vela, později rovný.

Lupeny jsou spíše řídké, ke třeni široce připojené, krátkým zoubkem sbíhavé, prostřídané pravidelně třemi lupénky o délce 1/4, 1/2 a 1/4 poloměru klobouku. V mládí jsou rezavě hnědé s bělavým vločkatým ostřím, v dospělosti černohnědé s jemným nafialovělým odstínem.

Třeň je válcovitý, 15–50 x 1–2 mm, okrově hnědý, v dolní části červenohnědý, na bázi s bělavým myceliem, je lysý nebo podélně bílě vláknitě žíhaný.

Dužnina je tenká, rezavě hnědá, při poranění barevně stálá. Chuť i vůně jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je purpurově černohnědý.

Výtrusy jsou eliptické nebo široce vřetenovité, 7,5–8,5 x 4–5,5 µm, tlustostěnné. Popsána je Democybe montana var. macrospora s výtrusy až 11 x 8,5 µm.

Výskyt

Lysohlávku horskou najdeme obvykle ve skupinách v chladnějším období roku, tj. na podzim, brzy na jaře a také za mírné zimy. Roste hojně na chudých půdách na sluncem vyhřívaných místech s xerotermní vegetací, například na jižně orientovaných prudkých svazích a skalách mezi suchomilnými mechy nebo na pionýrských stanovištích bez vyšší vegetace. V Praze je známa například z Divoké Šárky.

Kuchyňské využití

Je uváděna jako nejedlá nebo jedovatá. Ke sběru neláká. Neobsahuje halucinogenní látky.

Autorství textů: Radim Dvořák, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Radim Dvořák

Literatura