bedla polonahá
Cystolepiota seminuda (Lasch) Bon 1976
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Cystolepiota)
Synonyma
Lepiota seminuda (Lasch) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je široký 5–25 mm, nejprve polokulovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý až téměř plochý, v mládí hustě pokrytý bělavými až krémovými, na temeni někdy narůžovělými jemnými vločkami, jakoby pomoučený. Pomíjejícími cípy závoje je v mládí ověšen i okraj klobouku.
Lupeny jsou bělavé nebo nažloutlé, s hojnými lupénky, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 10–50 x 1–3 mm, ve spodní části často zprohýbaný, v mládí s hustými bělavými vločkami, postupně olysávající (vločky lze i setřít) a zejména ve spodní části narůžovělý nebo nahnědlý. Bez prstenu.
Dužnina je tenká, bělavá, v bázi třeně hnědorůžová. Chuť i vůně jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsoidní, 3,5–5 x 2–3 µm, hladké.
Cheilocystidy chybí.
Výskyt
Roste od července do října, dosti hojně, zejména v listnatých a smíšených lesích, v parcích nebo křovinách, obvykle z bohaté vrstvy tlejícího opadu.
Možná záměna
Podobná a vzácnější bedla Hetierova (Cystolepiota hetieri) má delší výtrusy. Její plodnice při otlačení reznou.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich