bedla Bucknallova
Cystolepiota bucknallii (Berk. & Broome) Singer & Clémençon 1972
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: bedla (Cystolepiota)
Synonyma
Cystoderma bucknallii (Berk. & Broome) Singer 1939
Lepiota bucknallii (Berk. & Broome) Sacc. 1887
Lepiota lilacina (Quél.) Mussat 1901
Popis
Klobouk je široký 10–30 mm, polokulovitý, zvoncovitý, později ploše sklenutý až plochý, často se širokým středovým hrbolem, nejprve světle fialový, lilákový nebo šedofialový, někdy místy nažloutlý, žlutý nebo naokrovělý, moučně vlnatě vločkatý až šupinkatý, postupně šedookrově vybledající, zrnitý. Okraj klobouku mladých plodnic je hojně ověšen bělavými zbytky vela.
Lupeny jsou středně husté, prostřídané lupénky, u třeně volné, bělavé, nažloutlé, někdy v mládí až sírově žluté, v dospělosti šednoucí.
Třeň je válcovitý, 5–10 x 20–50 mm, často mírně zakřivený, na bázi někdy s nevýraznou hlízou, pod kloboukem bělavý, ve spodní části vlnatě vločkatý a zbarvený podobně jako klobouk.
Dužnina je vláknitá, bělavá, pod pokožkou klobouku a třeně nafialovělá. Celá plodnice výrazně páchne po svítiplynu. Tento pach je intenzivnější při zasychání plodnic.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou nepravidelně eliptické, často na jednom konci uťaté, 7–10 x 3–4 µm, dextrinoidní (Melzerovým činidlem se zbarvují červenohnědě).
Cheilocystidy a pleurocystidy chybí.
Výskyt
Roste vzácně, od července do října, v opadu v listnatých a smíšených lesích nebo křovinách. Preferuje humózní, neutrální nebo vápnité půdy, spíše v teplejších oblastech.
Možná záměna
Mladé plodnice bedly Bucknalovy (Lepiota bucknallii) snadno určíme podle makroskopických znaků díky nafialovělé barvě klobouku i třeně a pachu po svítiplynu. Starší plodnice lze však zaměnit za jiné bedly rodu Cystolepiota.
Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal