pavučinec olivový
Cortinarius infractus (Pers.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Cortinarius amarocaerulescens Bidaud 2009
Cortinarius infractus Berk.
Phlegmacium infractum (Pers.) Wünsche
Pholiota infracta (Pers.) P. Kumm. 1871
Popis
Klobouk je 40–100 mm široký, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý až plochý, se širokým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je za vlhka lepkavá, v mládí tmavě šedoolivová, někdy s tmavšími vodnatými skvrnami, později světlejší, hnědookrová až žlutookrová, radiálně vrostle vláknitá. Pavučinka je olivově šedá.
Lupeny jsou husté, v mládí tmavě šedoolivové, někdy s fialovými odstíny, později hnědoolivové, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, někdy zakončen náznakem hlízy, 30–80 x 10–15 (v bázi široký až 25) mm, v horní části nafialovělý, níže zprvu bělavý, postupně okrovějící, s pomíjivými, bělavými až olivově šedými vlákny závoje.
Dužnina je bělavá nebo našedlá, ve třeni někdy nafialovělá. Vůně je nevýrazná. Chuť je hořká, především v pokožce klobouku.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku šedozelená, v dužnině spíše bez reakce.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou téměř kulovité, 6,5–8,5 x 5,5–6,5 um, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od července do října, dosti hojně v listnatých i jehličnatých lesích, někdy i mimo les, nejčastěji pod duby a buky na vápnitých půdách.
Možná záměna
Pro tmavé, v mládí šedoolivové lupeny je prakticky nezaměnitelný. Může se však jednat o více dosud nerozlišovaných druhů.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich