pavučinec kolouší
Cortinarius hinnuleus Fr. 1838

Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Popis
Klobouk je 30–80 mm široký, nejprve polokulovitý nebo kuželovitý s podehnutým okrajem, později nízce sklenutý až prohloubený, obvykle se středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je hygrofánní, v mládí žlutohnědá až oranžově hnědá, při zasychání světlejší. Pavučinka je bílá.
Lupeny jsou řídké, v mládí okrově až oranžově hnědé, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 30–100 x 5–15 mm, žlutohnědý, od báze hnědnoucí, pod páskem zdobený bílými zbytky závoje.
Dužnina je světle žlutohnědá. Vůně je výrazně zemitá. Chuť je svíravá.
Makrochemické reakce: KOH – podle Consiglio a kol. (2006) na pokožce klobouku i v dužnině hnědá.
Exsikát je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou široce eliptické až téměř kulovité, 7–8,5 x 5–6,5 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od července do října, spíše hojně, v listnatých lesích, ale i v parcích, pod duby, břízami, topoly, buky, lískami, lipami a habry.
Možná záměna
Podobný pavučinec jedlový (Cortinarius abietinus) roste v jehličnatých lesích, dužnina je bez výraznější vůně.
Pavučinec šafránonohý (Cortinarius safranopes) vytváří o něco menší plodnice, dužnina v bázi třeně reaguje s alkáliem do černofialova.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal