pavučinec Hillierův
Cortinarius hillieri Rob. Henry 1938
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve polokulovitý, později ploše sklenutý se širokým středovým hrbolem, slabě hygrofánní, v mládí hustě pokrytý bělavými vlákny závoje, pod kterými až v dopělosti více prosvítá hnědá až červenohnědá pokožka. Pavučinka je bělavá.
Lupeny jsou středně husté až husté, zprvu okrově hnědé, nakonec tmavě hnědé.
Třeň je kyjovitý, někdy i s výraznou hlízou, 60–100 x 10–20 (v bázi třeně široký až 45) mm, nejprve bělavý a vláknitý, později hnědookrový.
Dužnina je bělavá (bílá káva), později hnědnoucí, v mládí při vrcholu třeně s purpurovými odstíny. Vůně je nasládle ovocná. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku i v dužnině tmavě hnědá až černá.
Výtrusy jsou mandlovité, 9–11 x 6–7 µm, středně až hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do října, vzácně pod listnáči (buk, dub, líska, lípa), na vápnitých půdách.
Možná záměna
Podobný pavučinec (Cortinarius diffractosuavis) roste na podobných místech, má výraznější anýzovou vůni a větší výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.