pavučinec natvrdlý
Cortinarius duracinus Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Cortinarius rigens (Pers.) Fr. 1838
Stručný popis
Klobouk je 30–80 mm široký, nejprve kuželovitý, později kuželovitě sklenutý až rozprostřený, obvykle se středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je silně hygrofánní, za vlhka oranžově hnědá až červenohnědá, při zasychání žlutookrová, na okraji se zbytky bělavého závoje. Pavučinka je bílá.
Lupeny jsou nejprve světle šedohnědé, nakonec hnědé.
Třeň je válcovitý, 70–150 x 5–15 mm, bělavý, hedvábně vláknitý, často na bázi ztenčený až kořenující.
Dužnina je bělavá, nahnědlá. Vůně je nevýrazná nebo lehce ředkvová. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – podle Consiglio a kol. (2005) na pokožce klobouku i v dužnině hnědá.
Exsikát – klobouk je hnědý, uprostřed až černý, třeň je bělavý, nahnědlý.
Výtrusy jsou eliptické, někdy až válcovité, 8,5–11 x 4,5–6 µm, jemně bradavčité, (někdy silně) dextrinoidní.
Výskyt
Roste od září do listopadu, spíše hojně, v jehličnatých lesích pod smrky. Upřednostňuje vápnité, ale i křemičité půdy.
Možná záměna
Pravděpodobně se jedná o komplex více druhů. Např. v Hagara a kol. (2005) nebo Antonín (2006) je zmiňován také růst pod listnáči, zejména pod buky.
Kuchyňské využití
Podle Hagara a kol. (2005), případně Antonín (2006) je jedlý. Podobné pavučince, řazené obvykle do podrodu Telamonia, však ke sběru nedoporučujeme.
Poznámky k systematice
Species Fungorum uvádí Cortinarius duracinus Fr. 1838 jako synonymum pro Cortinarius rigens (Pers.) Fr. 1838. Obě jména považuje za synonyma také encyklopedie Antonín (2006), jen v opačném pořadí. MycoBank uvádí Cortinarius duracinus Fr. 1838 jako samostatné, platné a aktuálně užívané jméno.
Myko: Cortinarius rigens (Pers.) Fr. 1838 je synonymem pro Cortinarius duracinus Fr. 1838.