pavučinec potvrzený
Cortinarius confirmatus Rob. Henry 1983
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Cortinarius assiduus Mahiques, A. Ortega & Bidaud 2001
Stručný popis
Klobouk je široký 40–70 mm, sklenutý, později ploše sklenutý, hygrofánní, za vlhka červenooranžový, při zasychání až hnědookrový, se zvlněným, později rozpukaným okrajem.
Lupeny jsou středně husté, v mládí světle okrové, někdy nafialovělé, v dospělosti rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 50–100 x 8–20 mm, bělavý, světle hnědý, v mládí často zejména v horní části nafialovělý, se zbytky bělavého závoje, ve spodní části s bělavým bazálním myceliem.
Dužnina je pevná, bělavá až šedohnědá, ve třeni někdy nafialovělá. Vůně je nevýrazná nebo ovocná. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku hnědá, v dužnině červenohnědá.
Výtrusy jsou oválné nebo mírně mandlovité, 7–9,5 x 4–6,5 µm, jemně bradavčité.
Výskyt
Středomořský druh, ve středomoří roste na podzim i na jaře, pod stálezelenými duby. Roste i pod břízami a vrbami na vápnitých půdách.
Možná záměna
Typickými znaky jsou rozpukaný okraj klobouku a růst v trsech.
Je pravděpodobně často zaměňován s pavučincem modromasým (Cortinarius saturninus).
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Poznámky k systematice
Český název je vytvořen překladem z latiny s přihlédnutím ke slovenskému jménu pavučinovec potvrdený podle nahuby.sk.