pavučinec hnědý
Cortinarius brunneus (Pers.) Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Agaricus brunneus Pers. 1801
Cortinarius fratellus Bidaud, Carteret & Reumaux 2009
Gomphos brunneus (Pers.) Kuntze 1891
Gyrophila albobrunnea 1886
Hydrocybe brunnea (Pers.) M.M. Moser 1953
Telamonia brunnea 1877
Stručný popis
Klobouk je 40–100 mm široký, nejprve kuželovitý nebo zvoncovitý, později ploše sklenutý až rozprostřený, téměř vždy se středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je hygrofánní, za vlhka tmavě hnědá nebo červenohnědá, někdy až černohnědá, radiálně vláknitá, při zasychání hnědookrová. Pavučinka je bílá.
Lupeny jsou spíše řídké, v mládí hnědé, někdy s fialovými nebo purpurovými odstíny, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, někdy na bázi mírně rozšířený, 50–100 x 5–15 (25) mm, hnědý, šedohnědý, v mládí zejména v horní části nafialovělý, pod bělavou prstenitou zónou někdy s několika pásky ze zbytků závoje. Myceliální plsť je bělavá, někdy namodralá.
Dužnina je vláknitá, hygrofánní, hnědá, v horní části třeně někdy nafialovělá. Vůně je nevýrazná, někdy trochu zemitá nebo ředkvová, podle Consiglio a kol. (2004) bylinná, připomínající křen. Chuť je mírná, trochu svíravá nebo nasládlá.
Makrochemické reakce: NaOH podle Soop (2009) negativní.
Exsikát je téměř černý.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou eliptické, 8–10 x 5,5–6,5 µm, hrubě bradavčité, dextrinoidní.
Výskyt
Roste od srpna do října, hojně, v jehličnatých lesích, často v mechu. Mykorhizní symbiont smrku. Upřednostňuje vlhká stanoviště na kyselých půdách.
Možná záměna
Velmi podobný je pavučinec močový (Cortinarius uraceus), jehož pokožka klobouku podle Fellner (2016) při poranění černá.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.