pavučinec zlatolupenný
Cortinarius aureifolius Peck 1885
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Dermocybe aureifolia (Peck) M.M. Moser 1974
Dermocybe cinnamomeolutea var. aureifolia (Peck) Hlavácek 1977
Stručný popis
Klobouk je široký 20–50 mm, brzy ploše sklenutý s mírně prohloubeným středem, bez středového hrbolku. Pokožka klobouku je vláknitá, žlutohnědá, někdy s olivovým odstínem. Okraj klobouku je v dospělosti vrásčitý.
Lupeny jsou středně husté, v mládí žluté, později rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 50–75 x 10–15 mm, žlutý až žlutohnědý, zdobený vlákny závoje.
Dužnina je tenká, bělavá nebo nažloutlá. Chuť je nevýrazná, vůně nenápadná nebo mírně spermatická.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku dle Calzada a kol. negativní, dle GIC (2010-3) červenohnědá až černá, v dužnině víceméně negativní.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou protáhle válcovité nebo vřetenovité (boletoidní), 10–14 x 3,5–4,5 µm, hladké nebo jemně bradavčité.
Výskyt
Roste na podzim, roztroušeně nebo vzácně, pod borovicemi. Preferuje sušší otevřená stanoviště.
Možná záměna
Vzhledem k zvláštním výtrusům a někdy spermatické vůni byl dříve řazen i mezi vláknice.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.