pavučinec šiškovitý
Cortinarius angelesianus A.H. Sm. 1944
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Cortinarius strobilaceus M.M. Moser 1968
Stručný popis
Klobouk je 20–50 mm široký, nejprve kuželovitý nebo zvoncovitý, později sklenutý až rozprostřený, obvykle s malý ostrým středovým hrbolkem. Pokožka klobouku je hygrofánní, za vlhka rezavě hnědá, za sucha žlutookrová, hustě pokrytá žlutookrovými šupinkami. Okraj klobouku mladých plodnic bývá ověšen okrovými zbytky závoje. Pavučinka je bělavá nebo našedlá.
Lupeny jsou spíše řídké, v mládí světle šedohnědé s modravým odstínem, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 40–90 x 2–6 mm, žlutohnědý, za sucha šedožlutý, od báze hnědnoucí. Zbytky závoje na třeni vytváří nepravidelné pásování.
Dužnina je nažloutlá, v bázi třeně nahnědlá. Vůně a chuť jsou nevýrazné.
Makrochemické reakce: NaOH – podle Soop (2009) nevýznačná.
Výtrusy jsou eliptické až mandlovité, 7–8,5 x 4,5–5,5 µm, slabě až středně bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do října, roztroušeně, v jehličnatých lesích na kyselých půdách. Mykorhizní symbiont smrku a borovice.
Možná záměna
Pavučinec chřapáčovitý (Cortinarius helvelloides) tvoří menší plodnice, které mají v mládí zřetelně fialové lupeny. Roste výhradně pod olšemi.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.