pavučinec kožobarvý
Cortinarius allutus Fr. 1838
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Synonyma
Gomphos allutus (Fr.) Kuntze 1891
Phlegmacium allutum (Fr.) M.M. Moser 1960
Stručný popis
Klobouk je široký 40–80 mm, nejpre polokulovitý, později sklenutý, ploše sklenutý, někdy uprostřed až prohloubený, za vlhka slizký, oranžově až rezavě žlutohnědý, ve středu někdy světlejší, v mládí ojíněný, případně na okraji ověšený zbytky závoje. Pavučinka je bílá.
Lupeny jsou husté, zprvu bělavé nbo nažloutlé, později okrové, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, na bázi s kulovitou hlízou, 40–80 x 10–20 (v hlíze široký až 25) mm, bílý, později žloutnoucí nebo okrovějící.
Dužnina je bělavá. Vůně je nevýrazná, příjemná (medová). Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku i v dužnině podle Consiglio a kol. (2004) hnědá.
Výtrusy jsou eliptické až mandlovité, 7,5–9,5 x 4,5–5,5 µm, eliptické, jemně bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do října, v jehličnatých lesích (smrk, jedle).
Možná záměna
Pod jehličnany rostoucí pavučinec mnohotvárný (Cortinarius multiformis) má spíše kyjovitě zakončený třeň a v mládí chudší pavučinku. Některými autory je s pavučincem kožobarvým synonymizován.
Kuchyňské využití
Podle Holec a kol. (2012) je nejedlý, podle jiných publikací – např. podle Papoušek (2010) nebo Antonín (2006) – jedlý. Takže raději nejedlý.