pavučinec hrotitý
Cortinarius acutus (Pers.) Fr. 1838

Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pavučincovité (Cortinariaceae)
Stručný popis
Plodnice se podobají plodnicím čepičatek rodu Galerina.
Klobouk je 10–20 mm široký, nejprve kuželovitý, později zvoncovitý, nakonec sklenutý nebo rozprostřený, velmi často s výrazným středovým hrbolkem (bradavkou). Pokožka klobouku je silně hygrofánní, za vlhka červenohnědá, při zasychání žlutavá. Okraj klobouku je v mládí ověšen útržky bělavého závoje, v dospělosti téměř ke středu klobouku prosvítavě rýhovaný. Pavučinka je bílá.
Lupeny jsou řídké, v mládí světle okrové, v dospělosti rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 20–80 x 1–4 mm, okrově hnědý, zdobený bílými vlákny závoje.
Dužnina je tenká, nejprve (průsvitně) bělavá, brzy žlutohnědá nebo rezavě hnědá. Vůně je chemická, po jodoformu či fenolu, silnější v bázi třeně nebo při zasychání plodnice. Chuť je mírná, lehce ředkvová.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku i v dužnině negativní.
Exsikát má žlutohnědý až tmavě hnědý klobouk a světlejší šedohnědý nebo žlutohnědý třeň.
Výtrusy jsou eliptické až mandlovité, 7–9 x 4–6 µm, jemně bradavčité.
Trama lupenů má výrazně inkrustované hyfy. Na ostří lupenů se hojně vyskytují téměř kulovité cheilocystidy.
Výskyt
Roste od července do října, hojně, ve vlhkých jehličnatých lesích pod smrky, někdy i v rašeliníku.
Možná záměna
Podobných drobných pavučinců je celá řada a důležité je neopomínat řadu znaků, zejména ekologii, vůni a barvu dužniny, z mikroznaků kromě výtrusů také trama a ostří lupenů.
Hojné kulovité cheilocystidy jsou pro pavučinec hrotitý důležitým specifickým znakem.
Pavučinec tupý (Cortinarius obtusus).
Kuchyňské využití
Je nejedlý.