mechovka obecná
Clitopilus prunulus (Scop.) P. Kumm. 1871

Popis

Klobouk je široký 30–100 mm, zprvu sklenutý s podehnutým okrajem, později plochý až mírně prohloubený s okrajem zvlněným, bílý, našedlý až krémový. Pokožka klobouku je jen za vlhka mírně slizká, jindy suchá, matná až sametová.

Lupeny jsou spíše husté, proložené četnými lupínky, nízké, na třeň dlouze sbíhavé, v mládí bílé, později od výtrusného prachu jemně krémové až narůžovělé.

Třeň je válcovitý, 20–60 x 5–15 mm, směrem k bázi někdy mírně rozšířený, středový, méně často excentrický, bílý, jemně plstnatý.

Dužnina je bílá, měkká. Vůně je výrazně (spermaticky) moučná, subjektivně někdy dosti nepříjemná. Chuť je moučná.

Výtrusný prach je hnědorůžový.

Výtrusy jsou mandlovité až vřetenovité, 9–14 x 4–6 µm, podélně žebrované.

Cheilocystidy chybí.

Výskyt

Roste od června do listopadu, v menších i větších skupinách, poměrně hojně v lesích všech typů, někdy i v parcích nebo zahradách, často kolem cest. Saprotrof.

Možná záměna

Podobná mechovka šedá (Clitopilus cystidiatus) má šedou pokožku klobouku a na ostří lupenů hojné cheilocystidy. Roste roztroušeně v jehličnatých lesích. Byla jako odlišný druh popsána v roce 1999.

Mechovka běloučká (Clitopilus scyphoides) vytváří výrazně menší plodnice a má menší výtrusy.

Záměna je možná i s bílými strmělkami, z nichž některé jsou jedovaté, jako například strmělka listomilná (Clitocybe phyllophila). Dobrým rozlišovacím znakem je narůžovělý výtrusný prach, strmělky mají výtrusný prach bílý.

Jedovatá líha srostlá (Leucocybe connata) roste obvykle v bohatých trsech, má bílý výtrusný prach a její lupeny zůstávají v dospělosti bílé.

Kuchyňské využití

Je uváděna jako jedlá houba střední kvality, někdy dokonce doporučovaná.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura