pukléřka islandská
Cetraria islandica (L.) Ach. 1803
Říše: houby (Fungi)
Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota)
Třída: lišejníky (Lecanoromycetes)
Řád: misničkotvaré (Lecanorales)
Čeleď: terčovkovité (Parmeliaceae)
Rod: pukléřka (Cetraria)
Popis
Stélka je trsnatě keříčkovitá, vysoká 20–100 mm. Tvoří polštáře široké desítky cm připomínající polštáře mechu. Přízemní větve stélky jsou stočeny do trubiček a větví se. Koncové laloky jsou ploché, široké až 10 mm, připomínají lístky vyšších rostlin. Svrchní strana laloků je sytě zelená, spodní strana je bělavá. Za nepříznivých podmínek je stélka olivově zelená až (tmavě) rezavě hnědá. Na okraji laloků jsou četné pyknidy připomínající ostny. Stélka má hořkou slizovitou chuť.
Apothécia vyrůstají na spodní straně stélky. Jsou vzácná, velmi často chybí. Jsou miskovitá, 2–20 mm široká.
Makrochemické reakce: C-, K-, KC-, Pd+ oranžová.
Výtrusy (ascospory) jsou jednobuněčné, 6–10 x 3,5–5 µm, po osmi ve vřecku. Vřecka jsou velká 50 x 10 µm, parafýzy jsou víceméně stejně dlouhé, o průměru 1 µm.
Výskyt
Roste na sušších stanovištích v lesích, na vřesovištích, na písčitých a kamenitých půdách. V České republice je spíše vzácná.
Využití
Pukléřka islandská je jedním z mála hospodářsky významných lišejníků. V severní Evropě je hojná, na Islandu ji přidávali do chlebové mouky nebo z ní pekli tradiční vánoční pečivo.
Hojně je využívána jako léčivo. Má silné protizánětlivé účinky a obsahuje antibiotikum – kyselinu uzninovou. Působí především na sliznice dýchacích cest a trávicího traktu.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal