pórnatka bledoplavá
Ceriporiopsis gilvescens (Bres.) Domanski 1963

Popis

Plodnice jsou jednoleté, rozlité, tenkým žlutavým subikulem pevně přichyceny k podkladu, široké od několika milimetrů až po plodnice pokrývající substrát v rozsahu několika dm2 (pórnatka bledoplavá tvoří v rámci rodu Ceriporiopsis největší plodnice). Tenký sterilní bělavý okraj se objevuje jen u mladých plodnic a postupně mizí.

Rouško tvoří vrstva měkce voskovitých rourek dlouhých 1–5 mm, při růstu na šikmém substrátu mohou být rourky stupňovité. Póry jsou okrouhle hranaté, při stupňovitém růstu někdy labyrintické, drobné (s hustotou 3–5 na mm), nejprve bílé, později narůžovělé až hnědorůžové, na otlačených místech s červenohnědými skvrnami, za sucha křehké, narůžověle okrověhnědé.

Výtrusy jsou elipsoidní, 4–5 x 2–2,5 µm , hladké, hyalinní, některé s kapkami.

Bazidie jsou kyjovité, 10–15 x 3,5–4,5 µm, tetrasporické, s bazální přezkou. Cystidy chybí. Hyfový systém je monomitický, s tlustostěnnými hyfami širokými 2–5 µm, částečně inkrustovanými, rozvětvenými, s přezkami. Hyfy jsou v kresylové modři metachromatické.

Výskyt

Roste celoročně, nejvíce od července do listopadu, na tlejícím dřevě listnáčů, nejčastěji na buku, ale také na jasanu, habru, topolech, na dubu nebo lípě. Je spíše přehlížená než vzácná.

Možná záměna

Pórnatka pryskyřičnatá (Ceriporiopsis resinascens) podle Fellner (2016) vyrůstá zpravidla na dřevě vrb a topolů. Mívá plodnice ve stáří až oranžově hnědé, ale nemění barvu po otlačení.

Pórnatky rodu Ceriporia jsou makroskopicky podobné, nemají však přezky a hyfy nejsou v kresylové modři metachromatické.

Podobně se zbarvující pórnatice krvavějící (Physisporinus sanguinolentus) má téměř kulovité výtrusy.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura