prášivka černající
Bovista nigrescens Pers. 1794
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: prášivka (Bovista)
Popis
Plodnice jsou téměř kulovité, někdy mírně zploštělé, 30–90 mm široké, prakticky bez neplodné spodní části (subgleba). Exoperidie (vnější okrovka) je tenká, bílá, hladká nebo moučnatá, často rozpraskaná na drobná políčka, postupně rozrušená a odpadávající. Endoperidie je papírovitá, (bronzově) hnědočervená, hnědá až černohnědá, v horní části se širokým nepravidelným otvorem, kterým jsou uvolňovány výtrusy.
Dužnina v teřichu (gleba) je v mládí bílá, později hnědoolivová, v době zralosti suchá, vatovitá, hnědočervená.
Výtrusy jsou kulovité, 4–6 µm v průměru, jemně bradavčité, s 5–10 µm dlouhým přívěskem.
Výskyt
Roste hojně, od června do listopadu, obvykle ve skupinách, v trávě na loukách a pastvinách, často společně s pečárkami, někdy i v lesích. Hojnější je ve vyšších polohách. Suché vyprášené plodnice mohou být poměrně trvanlivé.
Možná záměna
Prášivka šedivá (Bovista plumbea) je v mládí rozlišitelná jen obtížně, v dospělosti má však vnitřní okrovku olovově šedou. Vytváří o něco menší plodnice.
Prášivka polní (Bovista graveolens) má výrůstky na výtrusech výrazně zahnuté.
Pýchavky rodu Lycoperdon mají vyvinutou neplodnou část (subgleba).
Kuchyňské využití
V mládí, dokud je dužnina čistě bílá, je jedlá a chutná.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich