lžičkovec šiškový
Auriscalpium vulgare Gray 1821
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: lžičkovcovité (Auriscalpiaceae)
Synonyma
Auriscalpium auriscalpium (L.) Kuntze 1898
Auriscalpium fechtneri (Velen.) Nikol. 1964
Hydnum atrotomentosum Schwalb 1891
Hydnum auriscalpium L. 1753
Hydnum fechtneri Velen. 1922
Leptodon auriscalpium (L.) Quél. 1886
Pleurodon auriscalpium (L.) P. Karst. 1881
Pleurodon fechtneri (Velen.) Cejp 1928
Scutiger auriscalpium (L.) Paulet 1812
Popis
Klobouk je široký 10–20 mm, okrouhlý nebo ledvinovitý, ploše sklenutý, v místě připojení třeně s hrbolkem, hnědý, rezavě hnědý až černohnědý, chlupatý až štětinatý, při okraji obvykle světlejší, nažloutlý nebo až bělavý.
Hymenofor je tvořen až 3 mm dlouhými, zprvu bělavými, později okrově hnědými, rezavě hnědými nebo šedohnědými ostny.
Třeň je excentrický nebo bokem přirostlý, válcovitý, 20–100 x 1–3 mm, směrem k bázi trochu rozšířený, někdy zprohýbaný, chlupatý až štětinatý, tmavě hnědý až černohnědý.
Dužnina je tuhá, pružná, bělavá nebo nahnědlá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou široce eliptické, 4,5–6 x 3,5–5 µm, jemně bradavčité, amyloidní.
Výskyt
Roste na borových šiškách částečně nebo úplně ponořených pod povrchem půdy. Podle Holec a kol. (2012) se vzácně objevuje i na šiškách jiných jehličnanů. Plodnice se objevují od července do listopadu a jsou poměrně trvanlivé. Je spíše hojný, vždy však dosti nenápadný.
Možná záměna
Pro růst na šiškách a ostnitý hymenofor je prakticky nezaměnitelný.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal