helmovka žlutobílá
Atheniella flavoalba (Fr.) Redhead, Moncalvo, Vilgalys, Desjardin, B.A. Perry 2012
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: špičkovité (Marasmiaceae)
Synonyma
Mycena flavoalba (Fr.) Quél. 1872
Popis
Klobouk je široký 5–20 mm, zvoncovitý nebo kuželovitý, v dospělosti téměř plochý s vystupujícím středovým hrbolkem, prosvítavě rýhovaný, lysý, lepkavý, světle žlutý nebo bělavý, obvykle se žlutým středem.
Lupeny jsou bělavé, ke třeni úzce připojené, někdy s krátkým zoubkem.
Třeň je válcovitý 30–80 x 0,5–1 mm, bělavý až nažloutlý, ojíněný, na bázi bíle ochmýřený.
Dužnina je tenká, bez výrazné chuti, bez vůně nebo s mírnou ředkvovou vůní.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou oválné až kapkovité, 6,5–9 x 4–5,5 µm, průsvitné, hladké, neamyloidní.
Bazidie jsou 4výtrusé. Hymeniální cystidy jsou úzce lahvovité, kaulocystidy válcovité až široce kyjovité.
Výskyt
Roste od června do listopadu, velmi hojně, jednotlivě, ve skupinách nebo malých trsech, na loukách i v lesích, v trávě, v mechu nebo na tlejícím lesním opadu.
Možná záměna
Růžově zbarvená Mycena floridula je pravděpodobně barevnou formou helmovky žlutobílé, což potvrzují totožné mikroskopické znaky a shodu naznačují i genetické studie.
Růžovou formu lze zaměnit za sytěji zbarvenou helmovku jitřenkovou (Mycena adonis).
Podobné mohou být i helmovky rodu Hemimycena, které obvykle vytváří drobnější bělavé plodnice bez výraznějších žlutých nebo okrových odstínů.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal