korunokyjka svícnovitá
Artomyces pyxidatus (Pers.) Jülich 1982
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: holubinkotvaré (Russulales)
Čeleď: lžičkovcovité (Auriscalpiaceae)
Synonyma
Clavaria coronata Schwein. 1832
Clavaria petersii Berk. & M.A. Curtis 1873
Clavaria pyxidata Pers. 1794
Clavicorona coronata (Schwein.) Doty 1947
Clavicorona pyxidata (Pers.) Doty 1947
Merisma pyxidatum (Pers.) Spreng. 1827
Popis
Plodnice jsou keříčkovité, vyrůstající z krátkého třeně, bohatě větvené, 30–120 mm vysoké, 30–100 mm široké, bělavé, narůžovělé, nažloutlé, poději až žlutohnědé. Na koncích asi 1–2 mm tlustých koncových větviček vyrůstají typické miskovité pohárky po obvodu s drobnými prstovitými výrůstky.
Hymenium produkující výtrusy je na povrchu větviček.
Třeň je 10–30 mm dlouhý, až 10 mm široký, bělavý, narůžovělý nebo nahnědlý, někdy je ovšem neznatelný nebo téměř chybí.
Dužnina je bělavá, tuhá a pružná. Vůně je nevýrazná, mírně zemitá. Chuť je někdy mírně palčivá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou elipsodní, 4–5 x 2–3 μm, jemně bradavčité, amyloidní.
Výskyt
Roste roztroušeně, jednotlivě nebo ve skupinách na tlejícím dřevě listnatých stromů, především osik, vrb, topolů, lip, habrů, dubů, buků, výjimečně i na jehličnanech (borovice). Červen až září.
Možná záměna
Keříčkovité plodnice se podobají některým kuřátkám (rod Ramaria) nebo kyjovečkám (rod Clavulinopis), ale ty nikdy nemají pohárkovité zakončení větviček.
Kuchyňské využití
Většinou je uváděna jako nejedlá houba.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich