pečárka nepříjemná
Agaricus bernardii Quél. 1878
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: pečárkotvaré (Agaricales)
Čeleď: pečárkovité (Agaricaceae)
Rod: pečárka (Agaricus)
Synonyma
Agaricus bernardiiformis Bohus 1975
Agaricus campestris subsp. bernardii (Quél.) Konrad & Maubl. 1937
Agaricus ingratus (F.H. Møller) Pilát 1951
Agaricus maleolens F.H. Møller 1952
Agaricus robynsianus Heinem. 1957
Fungus bernardii (Quél.) Kuntze 1898
Pratella bernardii (Quél.) Quél. 1888
Psalliota bernardii (Quél.) Quél. 1879
Psalliota ingrata F.H. Møller 1950
Popis
Klobouk je široký 80–200 mm, masitý (dužnina ve středu klobouku může být vysoká přes 30 mm), nejprve polokulovitý s dlouho podvinutým okrajem, později ploše sklenutý. Pokožka klobouku je bílá nebo našedlá, (zejména za sucha) od středu políčkovitě rozpukává.
Lupeny jsou husté, poměrně nízké, u třeně volné, nejprve růžové, nakonec až černo hnědé.
Třeň je masitý, 30–80 x 20–40 mm, zavalitý, často vzhledem k mohutné plodnici poměrně krátký, bělavý nebo našedlý, s odstávajícím prstenem.
Dužnina je masitá, tuhá, bílá, na řezu rychle růžovějící nebo červenající, zejména nad lupeny a ve třeni, později zrůžovělá či červená místa zhnědnou. Za čerstva dosti nepříjemně páchne po karbolu nebo močovině.
Výtrusný prach je purpurově hnědý.
Výtrusy jsou eliptické, 5,5–7,5 x 4,5–6 µm.
Výskyt
Roste od května do října, zpravidla po deštích, v posledních letech dosti hojně. V České republice ji najdeme téměř výhradně podél cest a chodníků ošetřovaných v zimě solením, jejím původním biotopem jsou totiž zasolené mořské duny.
Na Slovensku je chráněným druhem.
Kuchyňské využití
Dle některých autorů je jedlá, její nepříjemný pach se tepelnou úpravou údajně ztrácí. Může však způsobovat zažívací problémy a proti jejímu využití v kuchyni svědčí i výskyt poblíž chemicky ošetřovaných (často frekventovaných) komunikací.
Poznámky k systematice
Česky také pečárka Bernardova.
Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal