různopórka pleťová
Abortiporus biennis (Bull.) Singer 1944
Říše: houby (Fungi)
Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: rouškaté (Agaricomycetes)
Řád: chorošotvaré (Polyporales)
Čeleď: vějířovcovité (Meripilaceae)
Synonyma
Abortiporus distortus (Schwein.) Murrill 1904
Agaricus coriaceus Scop. 1772
Bjerkandera puberula (Berk. & M.A. Curtis) Murrill 1907
Boletus biennis Bull. 1790
Boletus distortus Schwein. 1822
Ceriomyces alveolatus (Boud.) Sacc. 1891
Ceriomyces schnyderianus Speg. 1880
Ceriomyces terrestris Schulzer 1874
Daedalea biennis (Bull.) Fr. 1821
Daedalea capitata 1913
Daedalea distorta (Schwein.) Pat. 1900
Daedalea heteropora (Gillet) Pat. 1900
Daedalea pampeana Speg. 1898
Daedalea polymorpha Schulzer 1880
Daedalea puberula Berk. & M.A. Curtis 1872
Daedalea rufescens (Pers.) Secr. 1833
Daedalea sericella Pat. 1900
Grifola biennis (Bull.) Zmitr. & Malysheva 2006
Heteroporus biennis 1916
Hydnum bienne (Bull.) Lam. & DC. 1805
Hydnum rufescens (Pers.) Poir. 1808
Irpex hydniformis Velen. 1922
Irpicium ulmicola Bref. 1912
Lentinus bostonensis Lloyd 1924
Lentinus hispidosus Fr. 1838
Lentinus lusitanicus Kalchbr. 1878
Merisma heteroporum Gillet 1878
Phaeolus biennis 1934
Polyporus biennis (Bull.) Fr. 1838
Polyporus heteroporus Fr. 1872
Polyporus occultus Lasch 1858
Polyporus proteiporus Cooke 1883
Polyporus rufescens Pers. 1801
Polyporus sericellus Sacc. 1876
Polystictus rufescens (Pers.) P. Karst. 1882
Ptychogaster alveolatus Boud. 1888
Ptychogaster lindtneri 1937
Ptychogaster rufescens Lloyd 1923
Sistotrema bienne (Bull.) Pers. 1801
Sistotrema lobatum Desm. 1823
Sistotrema rufescens Pers. 1801
Sporotrichopsis terrestris (Schulzer) Stalpers 2000
Striglia puberula (Berk. & M.A. Curtis) Kuntze 1891
Trametes rufescens (Pers.) G.H. Otth 1861
Popis
Plodnice jsou jednoroční a velmi variabilní. Nejčastěji jsou tvořeny růžicí vzájemně se překrývajících a srůstajících klobouků, širokou až 150 mm, vyrůstajících ze společného, někdy větveného třeně. Jindy jsou nepravidelně kulovité, břichatkovité, po celé nadzemní části pokryty plodnou vrstvou rourek, výjimečně i rozlité. Nalézáme i přechodové formy.
Klobouk je kruhový nebo nepravidelně vějířovitý, často hluboce nálevkovitý, bělavý nebo narůžovělý, později okrový až červenohnědý, se světlejším, ostrým a zvlněným, někdy laločnatým okrajem, na svrchní straně plstnatý a radiálně vrásčitý.
Hymenofor je tvořen 1–5 mm vysokými lištami, vytvářejícími poměrně velké, nepravidelné, někdy labyrintické nebo zubaté póry s hustotou cca 1–3 na mm, dlouze sbíhající na třeň, pokud existuje. V mládí je bílý nebo narůžovělý, často s vyloučenými kapkami červené tekutiny (gutující), později okrovějící nebo rezavějící.
Třeň (pokud existuje) je válcovitý, v nadzemní části měří 30–70 x 10–30 mm, někdy je hluboce kořenující, vláknitý, zbarvený podobně jako klobouk.
Dužnina je pružná, vláknitá, uprostřed třeně značně tuhá.
Výtrusy jsou široce elipsoidní, 4–6,5 x 3,5–5 µm, neamyloidní, průsvitné, hladké.
Výskyt
Roste od června do listopadu, roztroušeně, na tlejícím dřevě listnáčů, zejména dubů. Vyrůstá často zdánlivě ze země z tlejících kořenů. Upřednostňuje nižší polohy.
Plodnice obrůstají drobné překážky, jako jsou stébla trav nebo větvičky.
Někdy vytváří nepohlavní (anamorfní) stádium produkující konidie.
Možná záměna
Plodnice vylučující červenou tekutinu mohou připomínat některé lošákovité houby, ty však mají hymenofor tvořený zřetelnými ostny.
Některá vývojová stádia mohou připomínat rozděrku splývavou (Sistotrema confluens), která vytváří menší a měkčí plodnice a roste nejčastěji pod osikami.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal